Alois Vincenc Honěk, zakladatel rodinné houslařské tradice, měl zalíbení v teorii, že housle ve skutečnosti vznikly v zemích Koruny České, nikoliv v Itálii, jak se obecně předpokládá
Vezmeme-li však v úvahu kosmopolitní charakter renesančního světa, tato myšlenka není tak odvážná, jak se na první pohled může zdát. Druhá část jeho profesionálního života tak byla zasvěcena teorii o konstrukci smyčcových nástrojů.
Základy této teorie byly nalezeny v publikaci Antonia Bagatelly z roku 1786. Klíčem této teorie bylo dělení korpusu na 72 dílů a následná geometrická konstrukce. Důležitým poznatkem bádání je shodnost velikosti houslí 59,14 cm s rozměrem takzvaného Českého lokte, starou českou délkovou jednotkou (kterou lze však stále spatřit na Pražské Novoměstské radnici).
Za použití zlatého řezu je možné celou délku houslí (120 dílků) rozdělit pomocí 3/5 na oněch 72 dílků korpusu dle Bagately. Tvar houslí je pak získán další geometrickou manipulací. Geometricky přesná konstrukce ozvučných desek v kombinaci s použitím precizních šablon (mimochodem podobných těm, které nalezneme ve Stradivariho muzeu v Cremoně), umožňuje reprodukovatelnost tvaru a tedy i tónové kvality nástroje.
Právě stálá a vynikající kvalita odlišuje AVH nástroje od soudobé konkurence. Spodní desky nástrojů jsou vyrobeny z javorového dřeva pocházejícího ze Slovenska a Slovinska. Dr. Honěk často vyráběl zadní desku z jediného kusu dřeva. Smrk pro horní desku pochází ze Šumavy a svou kvalitou se vyrovná alpskému smrku užívanému Cremonskými mistry. Použité dřevo nejdříve stárne po dobu více než čtvrt století.
Lak ani finální opracování a komponenty nebyly nikdy středem zájmu Dr. Hoňka. Poté, co došel k závěru, že lak neovlivní tónovou kvalitu nástroje, se již tímto tématem příliš nezabýval. Finální úprava se také často podřizovala možnostem zákazníků, velmi často studentů, jak z Prahy tak i ze zahraničí.
Dr. Honěk velmi obdivoval jejich virtuozitu a přál si, aby si i oni mohli dovolit nástroj mistrovské kvality. A. V. Honěk po sobě svým následníkům zanechal kompletní plány a množství rozdělané práce – již vytvarovaných desek v procesu temperováni, které jsou připraveny ke kompletaci. Co je však důležitější, každému z nich svěřil část svého tajemství. Mohou tak společně vyrábět jeho vynikající nástroje a uchovat tajemství i pro další generace.Většina nástrojů je dnes vyráběna na zakázku a finální provedení se často přizpůsobuje přání zákazníka.
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
|
||
|
|
|
|
|
|
|
|
||